Termín mimesis se všeobecně užívá k popisu nápodobujícího vztahu mezi uměním a přírodou (současněji - realitou). Mimeisthai mělo původní pythagoreánský smysl představení či formy vyjádření a bylo striktně asociováno s tancem a hudbou. Na straně jedné je mimesis v rituálu a mýtu jako extatický či dionýssiovský pohyb Bytí a na straně druhé, mimesis je Platonická, jako imitativní nedokonalý či vybledlý obraz již nepřístupného či (ne)přesně reprezento-vaného Bytí. Ještě v r. 1676 Cambridgský varhaník Thomas Mace napsal ve své sbirce Music’s Monuments:

„.. Jsem připraven přednést každému jasný důkaz, že hudba je jako řeč a že má svůj smysl právě tak, jako slova (ne-li větší!), jenomže většina lidí této řeči dokonale nerozumí..... A tak, jako v řečí lze i hudou vystihnout různé nálady, představy a vášně všeho druhu, zrovná tak zanamenitě, jak je to možné jakýmikoli řečnickými obraty nebo výrazy...“.